chtěli jsme rozebrat dynamiku romantických vztahů prostřednictvím jednoho z nejintimnějších a nejsoukromějších míst v životě člověka – postele. Stává se metaforou pro spojení, pro hranice, pro kompromis. Tato strana je moje, tamta strana je tvoje. Jakmile však přijde noc, tyto teoretické hranice mizí. Těla se proplétají a rozplétají. Člověk si může nárokovat více místa nebo ukrást deku. Pohodlí se stává spíše individuálním cílem než sdíleným prožitím. Tyto jemné akty, fyzické interakce, jsou často nevědomé. Pro nás tato dynamika slouží jako metafora pro nerovnováhu, napětí a kompromisy, které charakterizují a formují lidské vztahy.

Toto dílo je vedeno a tvarováno naší vlastní životní zkušenosti která určuje proces tvorby.